Z čeho tak lze soudit?

Předseda komunistů Vojtěch Filip nejspíše zatlačil slzu dojetí, když psal na zlým kapitalistou vytvořený Facebook následující řádky:

„Chtěl bych zde poděkovat studentovi Milanovi, který mi v zaslaném emailu nejen vyjádřil sympatie a svou podporu, ale také mi poslal velmi pěknou grafiku, kterou pro mě vytvořil ve svém volném čase. Jeho obrázek mě opravdu moc potešil. Uznejte sami, že grafika je vážně povedená.
Přeji naší republice mnoho tak šikovných studentů, jako je Milan.“

Na důkaz svých slov předseda partaje připojil obrázek, zaslaný studentem.

Studentu Milanovi jistě nelze upřít jistou dávku šikovnosti v grafickém počínání, soudruh Filip však opět přestřelil přehnanou snahou o „pěkné“ PR, ze kterého až příliš čiší snaha o pozitivní image, kterou nejenže komunistům málokdo soudný uvěří, už kvůli tomu, jak se v minulosti rozplývali nad pozitivní propagandou jejich strany, ale která navíc až přehnaně násilně kopíruje praktiky podobného snaživce - premiéra Andreje Babiše.

Druhému zmíněnému pánovi se Vojtěch Filip nemůže v marketingu vůbec vyrovnat. Babišův tým nejenže vždy zcela přesně vycítí to, co jednodušší lidé chtějí od svého premiéra slyšet a tak je vždy o krok dopředu, ale Babiš oproti Filipovi umí díky své hrané neomalenosti veřejnosti prodat levicová témata, která vykradl nejen komunistům, ale i sociálním demokratům.

Soudruzi tak mohou v koutku duše tiše závidět druhému soudruhovi Babišovi a být rádi, že premiér jim nechá alespoň drobky ze stolu spadlé v podobě tichého podílení se na vládnutí.

Je ale toto komunistické vládnutí skutečně tak tiché, jak soudruzi deklarují?

Zřejmě ne. Jinak by se ve společnosti neobjevovali tak "šikovní" studenti, jako je Milan, vyjadřující podporu zločinné komunistické filozofii. Pokud si ovšem předseda Filip prostřednictvím svého PR týmu celého Milana nevymyslel, aby před volbami do Evropského parlamentu napravil image komunistů a ukázal je v lepším, lidském světle. Podobně, jako se Andrej Babiš snaží o vylepšení své ostudné pověsti fotkami se štěnětem a "dojatými vděčnými" babičkami.

Oba dva předsedové jsou zkrátka stále něčím dojati. Odpovídá to jejich soudružsky společné mentalitě. Každý zamáčkne slzičku nad něčím jiným.

Jeden nad svou vlastní podobiznou, druhý nad fotkou se štěnětem. V druhém případě je se alespoň na něco hezkého možno podívat. Na drobného německého ovčáka.